Je tomu víc jak 2 měsíce, co jsem přidala svůj poslední
článek. Respektive recept na ten úúúchvatný jahodový dortík. Tímto všem děkuji
za fajn ohlasy, ne jen zde, ale i na Facebooku. A v neposlední řadě i
kuchařskému portálu www.toprecepty.cz. Ti
mi z redakce zaslali jako poděkování za inspiraci více jak 1500 lidí
hrneček :D. Pít z něj nebudu, ale potěší. Na moje hrnky s muffínkama nemá
nic. I <3 IKEA :D.
Sedím v Pražském bytě kousek od Břevnovského kláštera,
zamýšlím se nad životem a kus svého momentálně nevyužitého mozku se snažím
přinutit k práci. Marně. Myšlenky se mi v hlavě honí jako bouřkové
mraky. Nejradši bych nasadila Air Forcy a utíkala se proběhnout do centra a
chodila bych a chodila, dokud bych ty topánky neprošoupala. Kolikrát člověk
musí padnout fejsem na beton, aby to stačilo? Kolikrát musím spadnout já, aby
si někdo tam nahoře řekl, že už stačí, už jsme jí potrápili, vyškolili a můžem
o dům dál. Mno….Asi trilion krát. Možná zní všechny tyhle písmenka jako jedna
velká pesimistická shitka, která nemá hlavu ani patu. Možná je. Ale mně je
vlastně vnitřně krásně. I přes všechny ty karamboly a strkanice, problémy,
průsery až po úspěchy i krásné stavy mysli a duše jsem tu. Tu a teraz. Jsem v Praze,
která mě nabíjí neskutečnou živelností a pozitivní energií…. Ty vibrace na mě
působí tak silně, že si připadám jak v jiném světě. Jsem dravá a chtivá po
úspěchu. Ne jen pracovním. Ten potenciál. Je ho tu tolik. Moji přátelé. Moje
Lucinka P., Ivuška B., Terezka R., Libor Š., Standík M., Miška P., …….nikoho nechci
upřednostnit ani na někoho zapomenout. Moc vás není. Ale tolik vám všem dlužím.
Jste moje srdce. Všichni do jednoho. Chyběli jste mi. Můj život bez vaší
fyzické přítomnosti mi není plnohodnotným. Dnešní doba sociálních sítí pohltila i mě a to nadobro, nicméně nic se nevyrovná tomu vás vidět, dotknout se vás a
koukat do očí. A tlemit se. Jak to umíme jen my. A já jsem tu zas zpátky a jsem
tu pro vás. A mám vás toooolik ráda.
Suma sumárum : Rozchod s dokonalým mužem , se kterým
jsme se jen stihli minout, což je pro mou duši velká ztráta. Ne snad kvůli
lásce. Ty byly, jsou a budou. Ale pro tu jeho duši. Pro něj. Ty nejkrásnější
věci jsou ty nejkřehčí. A to byl náš případ. Naše vlastní hlavy z nás udělaly
blázny a nám zbyly jen oči pro pláč.
Nicméně….přes tohle všechno jsem plná lásky. Nic se nejí tak
horké, jak se uvaří. A proto tu mám své přátele. A velkou oporu v muži s velkým
M. Do slova a do písmene J
Michael. Mluví za vše. A tady se nic nekončí, ale začíná. Další má životní
etapa…Už asi milion krát zas a znova a taky mi to všichni stíháte krásně
připomínat. Za což tedy neděkuji, ale zmínit se to musí J. Cítím kolem sebe tak
pozitivní vlnu vibrací, že je mi až božsky. Jsem blázen? Ztratím, naleznu,
stěžuju, pláču, děkuju a směju se. Je mi tak mizerně, až je mi v té zoufalé
sebelítosti krásně. Konce bolí……… začátky jsou těžké…….. ale dávají nám naději.
Dávají nám možnost to zase všechno neposrat a poučit se z chyb. Oklepat se
a vrátit se z další výpravy silný a čistý.
A ráda bych zmínila rodiče. Ne každý má to štěstí, tu výsadu
mít tak dokonalou podporu v rodině. Vidím to všude kolem sebe. Moje rodina
– můj svět. Moji úžasní rodiče – moje všechno. Tolik je trápím a ještě se svou
horkokrevnou povahou potrápím, ale děkuji. A jsem tu pro vás stejně tak, jako
vy pro mě celý život.
A moje poslední slova směřují k Věrušce. Tobě, ženo má,
děkuji za tolik. Jsi mi blízkou přítelkyní, kamarádkou, kritičkou a hlavně
zrcadlem. Bez kterého bych se topila v nekonečné tmě. A jsi mi i dokonalou
zaměstnankyní J a
za to dostáváš zlatýho bludišťáka za neutuchající zájem o naší firmu.
Všem VÁM přeji krásný zbytek dne a mějte báječný pracovní
týden.
PAC A PUSU , PAC A PUSU
VAŠE SUPEREMČA :D